David Moješčík socha

David Moješčík svou tvorbou vybočuje z rámce dnešního českého sochařství. Nachází inspiraci tam, kde ostatní nehledají. Nechává se ovlivnit skulpturami, kterými mnozí dodnes pohrdají. Výsledkem jeho precizní práce je jen několik málo soch, z nichž většina ovšem působí jakoby vytržena z proudu neustálé proměnlivosti. Moješčík stojí mimo hlavní proud, není ani „cool“, ani „in“ a přesto přináší něco podivně nového, vzrušujícího ve své nečasovosti, nejednoznačnosti a nesnadné uchopitelnosti.

Levitace-david-mojescik  bludicka-david-mojescik

Moješčík si nechce hrát s ikonami masové společnosti, není jimi fascinován. Jeho postavy se do sebe jakoby choulí. Krčí se. Ne ovšem tak, jak to známe z Gutfreundovy Úzkosti. Nemrazí nás z pohledu na ně, přesto jsou ale při prvním pohledu podivně chladné. Ten chlad, který snad může vytanout na mysli pod dojmem té prvotní povrchní hry na skutečnost, působí jen krátce. Po chvilce si totiž uvědomíte, že ty skulptury se nechoulí vlivem vnějšího prostředí. Vypadají spíš jakoby se obtáčely kolem svého středu. Tím středem ovšem není hmota, ale prázdno, uvědomíme-li si, že figury jsou uvnitř duté. Jejich plášť, oddělující vnitřní od vnějšího, obaluje prázdno. A prázdno z Moješčíkových soch vyzařuje a sálá. Působí „energeticky“. Autor možná tímto choulením naznačuje transformaci hmotného – slupky – kůže – pláště v nehmotné nic. Hmota těla zde kontempluje sama sebe. Jakoby D. Moješčík chtěl ve svých figurách potvrdit tezi o nehmotném charakteru hmoty, jak se o něm dozvídáme ve východoasijských filosoficko-náboženských systémech a v moderní kvantové fyzice. Skrývaná nehmotnost a patrná subtilnost na první pohled hmotných soch se pojí s dalším aspektem Moješčíkových figur, který tvoří další vrstvu onoho vnitřního napětí. Tím druhým pólem je podivný rozpor mezi naturalisticky tvarovaným pohlavím a celkovým bezpohlavním vyzněním postav. Znaky pohlaví jsou tu jakoby nepatřičné a navíc. Jakoby byly jen tím, co
zůstalo, čeho podstata byla dávno transformována.

david-mojescik

Po absolvování kamenosochařské školy v Hořicích studoval David Moješčík v sochařském ateliéru M. Gabriela na brněnské FaVU. Tam získal první zkušenosti s polyesterem – s materiálem, jenž se stal jeho hlavním vyjadřovacím prostředkem. Moješčík dokáže využít všech jeho předností. Díky tomu může své skulptury variovat v mnoha různých postojích, polohách a pózách, kterých by s pomocí klasických sochařských materiálů nebyl schopen dosáhnout.“                                                       Martin Mikolášek